Rozhovor s Lucií Kupilíkovou o její cestě k tvoření a inspiraci
Přinášíme Vám velmi zajímavý rozhovor s Lucií Kupilíkovou, která se už několik let věnuje výrobě originálních her, hodin a dekorací do bytu. V rozhovoru nám popsala svou cestu k tvorbě a prozradila, co jí inspiruje.
Jak jste se dostala k tvoření?
Začátky mého tvoření sahají do roku 2005. Tehdy jsem pracovala v neziskové organizaci Raná péče, která pomáhá dětem se zrakovým a kombinovaným postižením. Zde jsem zaslechla slovo hapestetika, které mě doslova pohltilo. Jde o součást estetiky, která se zabývá vnímáním uměleckých děl dotykem, respektive hmatem, ale je samozřejmě vnímaná nejen nevidomými osobami. V té chvíli mi proběhl hlavou nápad vyrobit hmatové desky pro děti. Dále mě inspiroval projekt Tactus, který podporuje tvorbu hmatových knih pro děti s postižením zraku. To byly tedy první impulsy, které mě vedly k tvorbě hmatových desek. Jejich výroba mi pak umožnila účastnit se soutěže a dostat tak mezi děti s postižením zraku i zábavné knihy, opatřené Braillovým písmem. Myšlenka dostat mezi děti více her mě hnala dopředu a později jsem začala tvořit už nejen pro děti s postižením zraku, ale rozhodla jsem se zkusit také hry pro zdravé děti. Sama mám sice děti už velké, ráda si však užívám momenty, kdy si právě vyrobené pexeso či hru s nimi můžu zahrát. Motivuje mě navíc i to, když můžu postup hry dle přání dětí upravit.
Jaké byly další zlomové okamžiky ve Vaší tvorbě?
Milníkem mi jistě bylo to, když si mě vybrala pro spolupráci tuzemská firma Benjamin vyrábějící zábavné i didaktické hry pro děti. Velkou radostí a poctou pro mě byla skutečnost, že mou práci před rokem ocenila kurátorka hraček v Umělecko-průmyslového muzeu v Praze, výsledkem bylo, že si ode mě muzeum zakoupilo dva prototypy her.
Co vše tedy dnes vyrábíte a děláte?
V roce 2019, kdy má tvorba procházela asi nejplodnějším obdobím, jsem spolu se založením svých webových stránek začala nabízet i originální hodiny do domácností, které dnes tvoří velkou část mé tvorby. Baví mě ale i vymýšlení dekorací do bytu nebo dětských pokojů. Pokračuji také s výrobou stolních her ze dřeva nebo z plastu. Kromě toho tvořím i šperky, které nazývám šperko-hry, protože se s každým šperkem dá skutečně pohrát. Šperk pak nepatří pouze dětem, ale i dospělým, kteří si rádi hrají. Kromě toho pracuji už pátým rokem v ZŠ Porg, kde vedu dětské kroužky pro děti prvního stupně. Tam mám i první prototypy svých her, se kterými si děti v kroužku Stolní hry rády hrají. K tomu vedu ještě kroužek Ruční práce, kde učím dívky od druhé do páté třídy šít a háčkovat.
Jaký je Váš oblíbený materiál a proč?
Nejradši mám dřevo. Proto většinu hodin vyrábím ze dřeva, výjimečně pak z plastu. Máme chalupu, kde jsem o víkendech v začátcích svou práci mohla vykonávat, a manžel mi v tom mohl pomáhat. Vždycky mi připravil vrtačku nebo brusku a poté jsem začala práci se dřevem zkoušet sama. První výrobky, kolečka na hmatových deskách, mi kromě manžela pomohl vyřezávat i můj táta.
Kde berete inspiraci k tomu, co budete vyrábět?
Inspirace je všude okolo mě. Často je to jen mžik nebo rychlý vjem. Někdy stačí barva plakátu v metru, vzor na pěkném svetru, pohled do trávy nebo na hezkou květinu a můžou tak vzniknout třeba hodiny nebo dekorace do bytu. Zároveň má na tvorbu vliv i nálada nebo energie, kterou v ten den zrovna mám.
Příkladem mohou být hodiny „Má mě rád, nemá mě rád“ s okvětními lístky, které jsou zároveň vzpomínkou na mé dětství a dospívání.
Jakými třemi slovy byste popsala své výrobky?
Výjimečné, pohodové, hravé.
Chystáte do budoucna nějaké novinky?
Určitě ano, mám v hlavě mnoho idejí, které jsem zatím nezrealizovala. Nyní jsem se chtěla zasoustředit především na propagaci a prodej svých her, ale o nové nápady určitě není nouze.
